Vznik a rozvoj turistického ruchu</a></font>

Vznik a rozvoj turistického ruchu

Majitel českokamenického panství kníže Ferdinand Kinský se věnoval zpřístupňování zdejší krajiny, za jejímiž krásami a poznáním sem s rozvojem turistického ruchu začalo přicházet velké množství návštěvníků. Může se předpokládat, že s krásami krajiny se seznámil poté, co se ujal držby otcovských majetků. Kněžna Vilemína přijela na českokamenické panství poprvé zřejmě v roce 1826. Kníže Ferdinand Kinský pokračoval ve zvelebování a zpřístupňování romantické krajiny Českého Švýcarska, které zahájili již ve třicátých letech jeho rodiče Rudolf a Vilemína Kinští. Mnoho dosud ještě zachovalých památek je důkazem této činnosti. Již od konce 18. století se začal probouzet zájem o krásy Českosaského Švýcarska. Z počátku sem přicházeli různí cestovatelé, básníci, romantičtí malíři nebo vědci, kteří postupně šířili věhlas překrásné romantické krajiny. Proč právě "České Švýcarsko"? Toto pojmenování zdejšího kraje je již více než 220 let staré. V roce 1766 přišli ze Švýcarska do Drážďan dva švýcarští umělci - rytec Anton Graff (18. 11. 1736 ve Winterthur - 22. 6. 1813 v Drážďanech) a malíř Adrian Zingg (1734 v St. Gallen - 1816 v Drážďanech), aby začali učit na zdejší umělecké akademii. Vedle své práce využívali čas zde strávený k výletům do okolí česko-saské hranice, kde pořídili mnoho krásných maleb a rytin zdejších přírodních krás. Krásou krajiny byli tak nadšeni, že návrat do Švýcarska odmítli s odůvodněním, že své "Švýcarsko" nalezli právě zde. Od roku 1785 je označení Saské Švýcarsko již naprosto běžné. Poté vzniklo i označení České Švýcarsko pro českou část této divukrásné oblasti. Českosaské Švýcarsko je známé v prvé řadě jako významná turistická oblast. Od té doby začalo cílevědomé zpřístupňování oblasti pro turistický ruch, představující dodnes významný ekonomický přínos regionu. Zpřístupňováním oblasti se zabýval zejména Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz). Patřil k nejstarším spolkům na území Čech a Moravy, ne-li vůbec nejstarším. Vznikl 25. 3. 1878 v Děčíně. Od roku 1884 měl spolek sekci v Lísce, od roku 1890 též v České Kamenici a od roku 1909 také v obci Studený. Českosaské Švýcarsko se proto právem může řadit mezi kolébky středoevropské turistiky. Toulky přírodou většinou představovali různé lovecké hony a s nimi spojené jezdecké projížďky. Proto si bohatí šlechtici na svých panstvích nechávají stavět různé lovecké zámečky nebo letohrádky. Na Děčínsku tyto stavby představují lovecké sruby Na Tokání u Jetřichovic, Belvedér u Labské Stráně a Šternberk u Brtníků. Teprve až s výstavbou železniční tratě Praha - Drážďany je spojena s prvním turistickým ruchem. Majitelé panství si začínají uvědomovat ekonomickou sílu turistiky, a proto zpřístupňují svá území a budují stezky a různá občerstvovací zařízení. Zdárně si vedli Kinští. Ti nechali postavit chatky na Vilémině stěně, na Rudolfově kameni a na Mariině skále. Chata na Mariině skále zcela vyhořela v letních měsících roku 2005, znovu postavena byla počátkem července 2006. Během ničivého požáru, vzniklého dne 22. 7. 2006 byla opět poničena kouřem. Požár ji tentokrát nezničil. Zničil však 25 ha lesních porostu a patřil k nejničivějším u nás za posledních 30 let.

Do rozsáhlého panství rodu Kinských patřil taktéž Studenec (Kaltenberg - Studený vrch), který je nejzápadnější dominantou Lužických hor a rovněž i obce Studený. Dosahuje výšky 736,5 m n. m. a je výrazný, ze všech stran zdaleka viditelný rozložitý čedičový vrch o široké základně. Leží asi 4 km severovýchodně od České Kamenice mezi obcemi Studený a Líska. Údajně je pojmenován podle pramene neobvykle chladné vody Studeného potoka, který protéká hlubokým skalnatým údolím mezi Studeným vrchem a Bukovinou přes osadu Studený a vlévá se do Chřibské Kamenice.

Autor: Tůmová J.
Poznatky:
Kolektiv autorů: Česká Kamenice, Studio REMA´93 z České Lípy, 2002